Založ si blog

palahniuk | ukolébavka

Chceli by ste mať moc vládnuť ľuďom vyslovením niekoľkých slov? Viete si predstaviť, že týmito slovami ukončíte život kohokoľvek na svete? Áno? Tak si teraz v mysli tento svet vybavte. S tým, že práve vy túto moc ubližovať nemáte.

 

Novinár Carl Streator sa pri písaní článku o záhadnom syndróme náhlych úmrtí kojencov náhodou dostane k niekoľkým veršom starej africkej uspávanky, ktorá má moc zabiť toho, komu je prečítaná. Spolu s realitnou maklérkou špecializujúcou sa na domy, v ktorých straší a podivnou dvojicou hippíkov sa vydáva na okružnú cestu po Spojených štátoch, aby vypátral a zničil všetky výtlačky knihy, v ktorej sa smrtiaca uspávanka nachádza.

 

Príbeh, na prvý pohľad jednoduchý, v sebe ukrýva niekoľko vrstiev, ktoré ho posúvajú do nečakane zaujímavých polôh. Tie sa v texte objavujú nečakane a rovnako nečakane sa prelínajú a presakujú jedna do druhej, až dospejú k pointe, ktorú síce možno tušiť prakticky v celom príbehu, napriek tomu je svieža i nedopovedajúca a inšpiratívna zároveň.

 

Nevysvetliteľná smrť novorodencov je odrazovým mostíkom k čomusi hlbšiemu a hrozivejšiemu: božia všemocnosť dávať a brať bez vysvetlenia či ospravedlnenia sa zmenou kontextu stáva všemocnosťou ľudskou. Zárukou neomylnosti je pre veriacich dokonalosť Boha. Čo si však počať vtedy, keď Boha niet? Kto sa stane garantom etiky, v ktorej je referenčným bodom samotný človek?

 

Palahniuk sa pýta a zároveň ukazuje, ako by to mohlo vyzerať. Nemoralizuje, nekarhá, nepresviedča, „alibisticky“ sa zbavuje zodpovednosti ponúknuť „správne riešenie“. Obnažuje tak ten priestor myslenia o umení, ktorému je akékoľvek moralizovanie o reálnom svete cudzie či dokonca smiešne. Rozpráva príbeh skôr strašný ako strašidelný, skôr hrozivý ako hrozný. Neláka nefunkčnou krutosťou, nehýčka lacnými závermi. Jeho slová sú bez  jemnosti, ktorou je také ľahké utopiť akúkoľvek pravdu. Aj tú presakujúcu z umenia.

 

Ukolébavka je príbehom o tom, čo dokáže vypovedané slovo. Je zároveň metaforou všadeprítomnej manipulácie, živenej zo strachu a nenávisti tých, ktorí arogantne a hlúpo samých seba nazývajú racionálne mysliacimi bytosťami.

 

Vládnuť a ovládať, to je zásadná výzva, ktorej sú vystavené hlavné postavy Palahniukovho románu. Absolútna moc nad životmi svojich blížnych, ktorú im dáva znalosť zázračných veršov, nemá protihráča. Nie je tu nikto, kto by bol v potravinovom reťazci vyššie. Schopnosť obmedziť to, čo je možné vykonať, leží v ich vnútri. Mravné imperatívy už nemajú externých garantov, všetko závisí od ich vôle a prirodzených zábranách  neublížiť niekomu z vlastného živočíšneho druhu.

 

Palahniukova schopnosť voviesť svoje postavy do kritických situácií a nechať ich napospas samým sebe. Samozrejme, že v sebe objavujú tie najvznešenejšie ospravedlnenia svojich zlyhaní, ktoré interpretujú ako vyšší princíp alebo službu čomusi dobrému, čo bude zjavné až v budúcnosti.

 

Zabíjanie vypovedaným, či len mysleným slovom nefunguje ako samoúčelný katalyzátor bezdôvodných krutostí. Je metaforou ovládania, ktoré v skutočnosti možno funguje sofistikovane a nekrvavo, jeho následky sú však nemenej devastujúce. Palahniukove postavy sú konfrontované s predsudkom celého jedného civilizačného okruhu, ktorý písané slovo od istého času považuje za čosi, čo má moc hýbať svetom. Domyslenie negatívnych dôsledkov vykročenia touto cestou nie je vyvažované žiadnou alternatívou, Palahniuk akoby rešpektoval nemennosť voľby. O to nekompromisnejší je pri zaznamenávaní dôsledkov.

 

Ukolébavka je v istom zmysle pendantom Ecovho Mena ruže: boj o monopol na poznanie je akoby domyslený z druhej strany. Akoby už nebolo podstatné, kto má k nemu prístup a čo všetko musí byť vykonané, aby boli kanály na jeho šírenie dokonale pod kontrolou. Dominantným sa odrazu stávajú metódy, ako dosiahnuť, aby ľudia stratili o skutočné poznanie záujem. Koncentrácia na detail a zároveň schopnosť obsiahnuť celý obraz situácie z dostatočného nadhľadu, sebadisciplína, odriekanie, to všetko sa v istom momente stigmatizuje ako čosi nevhodné, nemiestne, smiešne či zbytočné.

 

Priestor poznania je ovládnutý médiami, ktoré ho (z neschopnosti či naopak veľmi cielene) bulvarizujú a systematicky znehodnocujú, ktorý nepripúšťa odpor. Nič sa však nedeje násilne, to je to nové a neošúchané: sme spoluúčastníkmi vlastného zotročenia, sme spolupodieľnikmi manipulácie s vlastnou slobodnou vôľou. Sami a radi sa zbavujeme bolestnej a bolestivej zodpovednosti, ktorá aj tak v konečnom dôsledku neprináša potešenie ani iný hmatateľný úžitok.

 

Pohodlie pohodlného bezpečia a istoty sme podľa Palahniukových postáv schopní zabezpečiť práve tak, že sa zradikalizujeme. Keď sa z nás stanú fundamentalisti na tej dobrej strane barikády, nebudeme už konfrontovaní s neistotou a pochybnosťami dvojznačného sveta poznania. Uchránení pred voľbou v akejkoľvek podobe budeme môcť začať odznova v bezproblémovom tichu a bezvetrí.

 

Ani tak však nebudeme schopní vystúpiť z diskurzu slova, ktoré naďalej ostáva problematickým: máme ním silu ničiť a zabíjať a zároveň ho odvrhujeme v mene iluzórnej bezproblémovosti.

 

Palahniukov román sa nekončí šťastne, lebo sa nekončí vôbec. Zrodenie mesiášov z tela smrti mentálnej i fyzickej je ale len obyčajnou nezmyselnou reinkarnáciou, ktorá je naozaj len „jinou formou otálení“. Slobodná vôľa človeku bol dar, ktorý nemožno získať ani predať. Možno sa ho však celkom pohodlne vzdať a zabudnúť, že tu čosi také niekedy vôbec bolo.

 

A to bude ten dávno ohlasovaný koniec človeka. Bez fanfár či pekelných trúb. Len tichá uspávanka a potom zabudnutie.

 

 

„Starouš George Orwell to pochopil obráceně. Velký bratr se nedívá. Zpívá a tančí. Vytahuje králíky z klobouku. Velký bratr má napilno, aby si po každou chvilku, co jste vzhuru, udržel vaši pozornost. Dává si záležte, abyste se vždycky bavili. Chce mít jistotu, že jste patřičně pohlceni.

Chce mít jistotu, že vaše představivost chřadne. Až bude stejně nepoužitelná jako slepé střevo. Dává si záležet, aby vaše pozornost byla stále vyplňována.

A tohle krmení je horší než pozorování. Když vás svět neustále naplňuje, už si nikdo nemusíte lámat hlavu s tím, co je ve vašem mozku. Když představivost všech atrofuje, nikdo už nikdy nebude pro svét hrozbou.“

(s. 22)

„Teď lidi slyší reklamu na bramborové lupínky s příchutí kysané smetany, hned se hrnou si je koupit, ale přitom tomu říkajú svobodná vule.“

(s. 23)

„Představte si to pálení knih. A pásku a filmu a archivu, rádií a televizí, to všechno by skončilo na stejné hranici. Všechny ty knihovny a knihkupectví, jak plápolají do tmy. Lidi by brali útokem vysílačky. Lidé se sekyrami by přesekali každý kabel z optických vláken, který by našli. Představte si, jak lidé předříkávají modlitby, zpívají hymny, jen aby přehlušilli každý zvuk, který by mohl nést smrt.“

(s. 41)

„Každé nové slovo. Cokoli, co už neznají a čemu nerozumějí, bude podezřelé, nebezpečné. Budou před tím uhýbat. Karanténa proti komunikaci.“

(s. 42)

„Místo chirurgických roušek budou lidé nosit sluchátka, která jim poskytnou konejšivou a stálou ochranu bezpečné hudby nebo ptačího zpěvu. Lidé budou platit za dodávky „čistých“ zpráv, za zdroje „neškodných“ informací a zábavy. Představte si, že stejně jak ose zkoušejí mléko a krev, filtrují a homogenizují se i knihy a hudba. Dostávají certifikát. Schválení ke konzumaci.“

(s. 43)

„Představte si svět ticha, kde bude zakázán každý zvuk dost hlasitý nebo háhlý na to, aby mohl hostit smrtící báseň. Už žádné motorky, sekačky, tryskáče, mixéry, fény. Svět, kde lidé budou mít strach naslouchat, strach, že s rámusem provozu se k nim něco dostane. Nějaká toxická slova pohřbená pod hlučnou hudbou od sousedu. Představte si vyšší a vyšší odolnost na řeč. Nikdo nemluví, protože nikdo se neodvažuje naslouchat. Hluší dědičně obdrží zemi.

A negramotní. Izolovaní. Představte si svět poustevníku.“

(s. 43)

„Moc korumpuje. Absolutní moc korumpuje absolutně.“

(s. 55)

„Jistě, ovšem, svět by mohl být bez některých lidí lepší. Jo, svět by mohl být náramně fajn, jen to tu a tam trošku přičísnout. Trošku připucovat. Udělat menší nepřirozený výběr.“

(s. 55)

„Přišel Velký bratr, zpíva a tančí, krmí vás jako husu, takže váš mozek nikdy nevyhladoví natolik, aby myslel.“

(s. 67)

„Podle Mony bychom neměli zabíjet lidi, protože to nás odvádí od lidskosti. Aby bylo zabíjení ospravedlněno, je třeba udělat z oběti svého nepřítele. Aby byl ospravedlněn jakýkoli zločin, je třeba udělat z oběti svého nepřítele. Po dostatečně dlouhé době budou nepřátelé z veškerého osazenstva světa.“

(s. 114)

„Před staletími mořeplavci při dlouhých cestách nechávali na každém neobydleném ostrově pár prasat. Nebo tam nechali pár koz. Tak či onak, při jakékoli příští návštěvě byl ostrov zdrojem masa. Ty ostrovy byly nedotčené. Byly domovem ptáku, kteří neměli přirozené predátory. Ptáku, kteří nežili nikdy jinde na světě. Tamní rostliny neměly nepřátele, a tak se vyvinuly bez trní a jedu. Bez predátoru a nepřátel byly ty ostrovy hotovým rájem.

Když je námořníci navštívili příště, jediné, co z toho zbylo, byla stáda prasat nebo koz.

Tak to vypráví Ústřice.Námořníci tomu říkali „masná setba“. Ústřice říká: „Nepřipomíná ti to něco? Třeba ten starej případ s Adamem a Evou?“ Vyhlíží z okna auta a říká: „Nenapadlo tě, kdy se asi buh vrátí se spoustou dochucovadel?““

(s. 119)

„Nepoznám rozdíl mezi tím, co chci, a k čemu jsem vycvičený, abych chtěl.“

(s. 190)

„Žijeme v potácejíci se Blábolónské věži. V rozklepané realitě slov. V DNA bryndě, kde kvasí pohromy. Přirozený svět byl zničen, a tak nám zbyl tenhle zaneřáděný svět jazyka.“

(s. 204)

„Ústřice obsadil Helen, jako vojsko obsazuje město. Jako Helen obsadila Seržu. Jako minulost, média, svět obsazuje nás.“

(s. 210)

„Já na to, takže teď on a Mona zabijou všechny a stanou se novými Adamem a Evou?

Každá generace chce být ta poslední. „Všechny ne,“ povídá Helen. „Budeme potřebovat nějaké otroky.““

(s. 210)

„Říká se tomu probíranka. V některých starobylých kulturách ji zpívali dětem za hladomoru nebo sucha, kdykoli, když se kmen rozrostl víc, než na kolik stačilo území. Zpívali ji zraněným válečníkum nebo velice starým lidem nebo prostě každému, kdo umíral. Používali ji, aby ukončili trápení a bolest. Je to ukolébavka.“

(s. 212)

„Jste kulturní médium. Hostitel. Někteří lidé si pořád myslí, že řídí vlastní životy. Jste posedlí.

Všichni si strašně strašíme v hlavách. Vždycky vaším prostřednictvím žije něco cizího. Celý váš život je nosičem pro cosi, co přichází na svět. Zlý duch. Teorie. Marketingová kampaň. Politická strategie. Náboženská doktrína.“

(s. 214)

actores | totálny nezmysel

25.10.2016

Aj v tejto divadelnej sezóne pokračuje Mestské divadlo Actores v naštudovávaní celosvetovo úspešných hier. Dni v daždi, 39 stupňov, Stanica ZOO i najnovšia komédia Totálny nezmysel už druhý viac »

RR 03 | o kraj (a) ine

09.12.2015

Putovať krajinou znamená vždy zároveň mať pokope telo a myšlienky, hmotu a ducha. Ak je to naozaj, byť tu a teraz je autentickou odpoveďou na prehlbujúcu sa rozpoltenosť moderného človeka. viac »

actores | stanica zoo

23.11.2015

Minulotýždňová druhá premiéra hry Stanica ZOO Mestského divadla Actores priniesla na rožňavské javisko tému až neuveriteľne starú a zároveň neustále aktuálnu. Heroínové peklo detí viac »

sobotka

Český premiér Sobotka bude lobovať u Macrona a Kerna za vyššie platy

22.08.2017 22:15

Český premiér Bohuslav Sobotka vyzve francúzskych a rakúskych najvyšších predstaviteľov na zvyšovanie miezd v ich firmách v Česku.

Walesa

Walesu vyšetrujú pre podozrenie z krivej výpovede

22.08.2017 21:59

Opäť sa to týka jeho údajnej spolupráce s bývalou komunistickou tajnou políciou. Tentokrát ide o podozrenie, že v tejto veci poskytol pod prísahou krivú výpoveď.

Porošenko

Porošenko: Urobíme všetko možné, aby sme boje na Donbase zastavili

22.08.2017 21:19

Kyjev chce oznámiť prímerie vo východnom Donbase od 25. augusta alebo 1. septembra.

ischia, zemetrasenie, taliansko, chlapec, maly chlapec

Potlesk pre bratov, ktorých po otrasoch na Ischii uväznili trosky

22.08.2017 20:00

Taliansko so zatajeným dychom sledovalo drámu v Neapolskom zálive.

radokovacs

písanie o tom podstatnom

Štatistiky blogu

Počet článkov: 62
Celková čítanosť: 91349x
Priemerná čítanosť článkov: 1473x

Autor blogu